Není mi moc jasné, v čem je problém, resp. na jaký problém reagujete? Že J. Kristus skutečně žil, je doložené z několika různých pramenů a pochybovat o něm je navíc zcela bezúčelné. Pochyby o nadpřirozené podstatě některých jeho činů jsou zcela jiného rázu -- čistě empiricky máme ověřené, že i prokazatelně existujícím lidem v současnosti (Kim Čong-il,  S. M. Moon, Šoko Asahara a mnozí další) připisují jejich stoupenci zázraky a jsou ochotní je v tisícových zástupech dosvědčit 

Reagovala som na otázku, či Ježiš žil. Vidím, že v Čechách sú ľudia vzdelanejší ako na Slovensku, lebo z diskusných príspevkov je jasné, že nepochybujú o Ježišovej existencii ako o objektívnom historicky dokázanom fakte. Takže asi bol môj blog zbytočný.

...ať žil nebo nežil...přeju fajn Vánoce.

Když jsme už v té rubrice „věda“, nutno podotknout, že srovnávat všechny novozákonní texty s historickými fakty není dost dobře možné. Dnes se badatelé shodují v tom, že Nový zákon sepsali stoupenci Ježíše Krista, různě opisu­jící, ale také případně též upravující, nestarší záznamy. Redaktoři původních pra­menů však z nějakého důvodu nevypustili ve svých textech nenápadné zmínky o kyper­ském prorokovi jménem Ježíš (Bar Jehú), i když celý Nový zákon hovoří především o proro­kovi jménem Ježíš (Bar Jehú), který je označován za proroka z Nazareta.

Křestní jméno Jesus je jménem teoforickým, tedy jménem, jehož částí je nějaké božské jméno. Protože se prorok z Nazareta hlásil k Bohu jménem Jahve, obsahovalo jeho plné křestní jméno Bar Jehú (syn Boží) teoforickou částici - jáhú, v nářečí „jehú“. Tato částice se pak proměnila ve jméno Ješú, jehož kánonizovanou formu reprezentuje Jesus. Mezi lety 46 - 48, v dobách palestinského hladomoru, se Pavel v doprodu Marka a Josefa zvaného též Barnabáš (což měl být leviza z Kypru, jinak též blízký příbuzný Marka), plaví na Kypr. V kyperském Páfu se Pavel s Markem setkávají s prorokem, jehož křestní jméno znělo Barjesus, tedy Bar Jehú, pobývajícím u dvora místodržitele Sergia Paula. Z Kypru se pak učedníci plavili do Pamfylie (dnešní jižní Turecko), kde se Marek s Pavlem z nějakého vážného důvodu rozešel a spěchal do Jeruzaléma. Faktem zů­stává, že se Pavel s Markem rozešel ve zlém. O zá­važnosti jejich rozepře svědčí fakt, že se ti dva spolu již nikdy nesmířili.

Podle mne, Ježíš tak, jak o něm mluví křesťanská bible, je mýtickou postavou, s vlastnostmi, životopisem a "příběhy" ...poskládanou z několika skutečně žijících "historických" postav :)

To máte pravdu. Dr. Alvin Boyd Kuhn (1880-1963) uznávaný lingvista, zabývající se srovnávací religionistikou, např. svého času prohlásil: „Pokud jde o historiky, jejichž práce zaznamenávají existenci Ježíše, tento seznam se skládá pouze ze čtyř jmen. Jsou to: Plinius, Tacitus, Suetonius a Josephus. V pracích každého z nich jsou po jednom krátkém odstavci, u Josephuse dva. Všechen tento materiál shrnul Harry Elmer Barnes v díle The Twilight of Christianity  do nějakých 24 řádků. Skutečný rozsah materiálu může být o něco větší, zhruba dvojnásobný. Toto skrovné svědectví tvoří souhrn nebo celkové množství důkazů o 'jedné z nejlépe ověřených událostí v dějinách'. Dokonce i v případě, že by mohlo být přijato jako nezpochybnitelně autentické a spolehlivé, bylo by velmi nejistou podporou pro událost, která dominovala myšlení poloviny světa po dobu osm­nácti století. Ale jaká je pozice těchto svědků? Ani významní katoličtí učenci nepopírají všeo­becnou shodu akademických badatelů, že tyto pasáže, jedna vedle druhé, musí být pokládány za podvrhy a interpolace spisů fanatických stoupenců křesťanství, kteří si horoucně přáli zařadit autoritu těchto historiků na podporu historičnosti života Ježíše podle evangelií. Celkové množství čtyřiceti nebo padesáti řádků ze světské historiografie, podporující existenci Ježíše z Nazaretu, úplně zdiskreditovali!"

Jistý Rus zkoumal cesty obchodníků z malé Asie do Indie a našel docela přesvědčivé důkazy o tom, že tzv. Ježíš Nazaretský byl synem jakéhosi kupce a roky byl jako dítě v Indii, kde se nakazil Hinduismem a pokusil se ho naočkovat na svou domovinu, když se karavana vrátila domů.

Spomenula som v príspevku nižšie, že tie dôkazy nie sú "docela přesvědčivé", Je to však téma na samostatný článok.

Dobře, předložila jste nám celkem přesvědčivé argumenty, že s vysokou pravděpodobností žil židovský prorok jménem Ježíš, kterého mnozí považovali (a považují) za mesiáše. Ale jak jste napsala v úvodu, tomu, že nikdo takový ve skutečnosti neexistoval, ve skutečnosti věří jen menšina historiků. Ale co dál? Nový Zákon je lidské dílo, věřit se dá pouze části Pavlových listů, které jsou patrně autentické, možná ještě Lukášovo evangelium, ale problém je, že patrně žádné z evangelií nenapsal ten, komu jsou připisována, a ta mladší opisují od starších. O skutečném životě či skutcích Ježíše Nazaretského tedy víme zoufale málo. Rozhodně si nemůžeme být jisti, co je v Bibli popis skutečných událostí a co pouze interpretace či doplnění Ježíšových následovníků.

Verím tomu, že evanjeliám môžeme veriť, lebo boli napísané v čase keď ešte žili očití svedkovia udalostí. Nie je dôvod neveriť prečo by autormi nemali byť tí ľudia, ktorým sa autorstvo pripisuje.

Rovnako verím, že evanjelisti zaznamenali spoľahlivo Ježišovo učenie aj skutky, lebo len napísali to, čo pred tým ústne znovu a znovu iných VEREJNE vyučovali až to vedeli naspamäť. (verejne - teda nedochádzalo ku skeresleniu ako pri šírení klebiet).

Ak evanjeliá napísali na prelome 50 -tych a 60 – tych rokov, máme časový odstup okolo 30 rokov od Ježišovho ukrižovania. Ak by však mali pravdu ultraľavicoví kritici, ktoré ich datujú do obdobia 40 či 50 rokov po Ježišovej smrti, stále je to v porovnaní s inými starovekými dokumentami čerstvý záznam udalostí. Dokonca aj v dnešnej dobe historici neraz zrekonštruujú historické udalosti na základe výpovedí svedkov, hoci sa udiali pred vyše 50 rokmi.

Nedávno som pozerala seriál o amerických vojakoch, ktorí bojovali počas druhej svetovej vojny. Filmové série boli natočené na základe výpovedí týchto starých pánov. Chcete vari spochybniť pravdivosť dokumentu slovami, že ako si títo 70 roční muži mohli pamätať detaily spred 50 rokov? Ja verím, že si ich pamätali úplne presne.

Uvádzam porovnanie evanjelií s inými starovekými dokumentami.

Prvé písomné správy o Budhovi boli napísané 500 rokov po jeho smrti, dovtedy sa šírili ústnym podaním. Július Caesar zomrel v roku 44. p.n.l. A historik Suetonius o ňom hovorí v rokoch 110 až 120 n.l., teda po 155 až 165 rokoch Dva najstaršie životopisy Alexandra Macedónskeho napísali Ariánus a Plutarchos viac ako 400 rokov po Alexandrovej smrti. Prvý Mohamedov životopis napísali 120 rokov po jeho smrti atď., takže evanjeliá z tohto porovnania vychádzajú celkom dobre.

Jak vzniknul náš letopočet, to se národy domluvily že od např. teď je 1. 1. 01? Není to náhodou od nějaké velké světové události?

Keď sa kresťanstvo stalo oficiálnym náboženstvom, zaviedli nový kalendár a náš letopočet mal začať Ježišovým narodením. Avšak pri výpočte urobili chybu pár rokov.

Vase zminka o Buddhovi mi pripomnela, ze existuje cela rada teorii o tom, ze Jezis byl vlastne buddhisticky mnich, ktery jen aplikoval buddhisticke principy na podminky tehdejsi Palestiny. Nicolas Notovitch - asi nejznamejsi "kacir" tohoto razeni - je sice pekne proflaknutej (google vam o nem prozradi spoustu veci), ale nektere veci davaji docela dobry smysl - napr podobnosti obou uceni a nebo Jezisuv z vetsi casti neobjasneny zivot.

Čítala som niečo o tom, že Ježiš mal údajne žiť v Indii, avšak dokuemnty, ktoré to majú dokazovať majú z historického hľadiska veľmi nízku spoľahlivosť. Evanjeliá podľa objektívnych kritérií historikov vychádzajú omnoho spoľahlivejšie - chela by som v budúcnosti napísať blog práve na túto tému.

A Ježišovo a Budhovo učenie je síce podobné v etických princípoch, ale v učení o Bohu a ceste spasenia je úplne odlišné.

Dobrý příspěvek a karma. Nevýhodou bádání o Kristu je skutečnost, že po sobě nezanechal přímé písemné doklady, proto známe jeho působení převážně z evangelií, která vznikla až po Ježíšově ukřižování, což bylo ovšem v té době běžné.Kristus byl zřejmě největším altruistouv dějinách, jaký se kdy objevil. Vždyť najděme jinou srovnatelnouosobnost, která se zároveň tak výrazně zapsala do historie a která takmimořádně příznivě ovlivnila život mnoha lidí dlouhé historie. Kdekoli jeho učení a vliv zasáhly, tam byla uznávána posvěcenostmanželství, práva žen a demokratické principy, byly zakládány školy, přijímányzákony na ochranu dětí, bylo zrušeno otroctví a uskutečnilo se mnoho dalšíchzměn pro vzestup a dobro lidstva. Ježíš z Nazaretupředstavený světu očitými svědky, to znamená prvními křesťany, byl tak mimořádný,tak atraktivní, že velká část lidstva k němu přišla, aby ho přijala za Pána aSpasitele a přiznala mu stejnou věčnou podstatu jako Bohu-Otci. Toto přiznáníbylo formálně přijato poprvé při poradním shromáždění v Niceji roku 325, i kdyžněco takového bylo uplatňováno již v prvním století.

Ďakujem. Verím, že dôvod prečo tak ovlyvnil dejiny je práve jeho vzkriesenie.