Je to smutné, ale již 2.000 let je nedoceněn skutečný zakladatel křesťanství - Pavel z Tarsu. A není jím Petr, jehož židokřesťanská komunita byla jednoznačně judaistická. Podnětem k vzniku křesťanství (a mnoha dalších "sekt" - viz esejci) byla již od Makabejců se šířící představa konce světa.

Určitým problémem je, že nemáme ani tušení, co Ježíš učil (prosím pěkně, Ježíš skutečně existoval), víme pouze, co tvrdili evangelisté, že Ježíš učil. Zde je zvlášť významné evangelium Lukášovo, které na mnoha místech koriguje ostatní evangelia:

Ježíš uzdravil deset malomocných, ale jen jeden mu poděkoval - byl to samaritán.

Syrofeničanka a její pes pod stolem hodujících.

Lze usoudit, že křesťanství - skutečné křesťanství - se začalo šířit někdy kolem roku 43 po návratu Pavla z Damašku, v Palestině začínalo mít výrazný vliv po roce 47 díky pomoci Antiochie (a Pavla) v době hladomoru.

Navíc Pavel jako jeden z mála myslitelů pochopil, že náboženství (každé náboženství) je vynikající nástroj vlády, a myslel si, že by to pochopil i císař Claudius. Zmýlil se a nakonec ho to stálo život - viz Řehoř z Toursu a jeho sdělení, že Pavel zemřel mečem.

Na základe akých faktov ste došli k presvedčeniu, že skutočným zakladateľom kresťanstva je Pavol a že nemáme ani tušenia čo Ježiš hlásal?

Myslím, že je dobré znát historii, ale mnohým diskutérům nejde vůbec o to, jak to bylo, ale by měli „pravdu” za každou cenu. Můžete si tam dosadit různé manipulační články, které mají navodit čitateli jen svůj úzký pohled na věc, byť je neodborný a zavádějící.

Jako např. v článku o „Hydře, která všechny zamordovala” . O třicetileté válce po Bíle hoře, ve kterých protestanté bojovali v řadách vojska..., i když je zcela známé, že právě Čeští bratři s Janem Ámosem Komenským museli odejít do exilu a skutečně nebojovali mečem. Byla to mocenská válka tehdejších panovníků.

Nicméně autorovi šlo asi o to, jak Ti křesťané na obou dvou stranách, ať už Katolíci anebo protestanté dělali zvěrstva na občanech jiného vyznání...a tak napsal takový článek.

Ať už jsem byl zapojen i v dalších diskuzích, bylo zřejmé, že lidem nejde vůbec o to, kde je pravda, ale jen o to, aby si prosadili svoji: „Toto je naše „pravda” a je nám jedno, co zde píšete, i kdyby to bylo podloženo neochvějnými historickými fakty...

Setkávám se s tím diskusích neustále i v jiných oblastech, než je náboženství. Většinu diskutérů pravda skutečně nezajímá. Doložím to třeba odkazem a jediné čeho se dočkám je v lepším případě omínusování, v horším urážek.

Osobně mě nejvíc irituje, že větší část diskutérů nemá dobré vzdělání historie, biblistiky, christologie ani dalších oborů, které jsou ve věci vytvoření názoru a vztahu k náboženství potřebné. Přitom mluví o věcech, v nichž mají zmatek, což dokazuje, že základy těchto nauk jsou pro ně naprosto cizí a nemohou se nikdy dobrat relevantních závěrů. Zpočátku jsem se snažil aspoň největší omyly uvést na pravou míru, později jsem od toho upustil, protože je to nekonečná, marná, sisyfovská práce. Jak s těmito lidmi komunikovat? Pokud nedospějí k přesvědčení, že je třeba si o věcech, k nimž zaujímám stanovisko, něco nastudovat, je zbytečné v diskuzi pokračovat, neboť na pár řádcích v tisku nelze dělat instruktáž tak komplikovaných poznatků. Bohužel katechizmus ze základních škol už zmizel a děti pak nemají nic, oč by se opřely, když chtějí porozumět, na čem stojí západní civilizace a jak si vytvořit životní orientaci. Pak chytají útržky bludů od polovzdělanců a po celý život zůstávají v Evropě cizinci.

Nepochopim, jak se ve 21. stoleti muze nekdo stale zabyvat nabozenskymi vymysly.

Protože věří, že existuje Stvořitel. Stejně jako Vy naopak věříte, že žádný neexistuje.

Zaujímavý a podnetný článok. Ale z toho, čo ktosi kdesi o kresťanstve napíše, by som si vôbec nerobil ťažkú hlavu. Pretože veľká časť, možno väčšina z toho, čo sa o kresťanstve napísalo za posledných 100 rokov, sú polopravdy, prekrútené fakty či úplne vyfabulované nezmysly. A v školských osnovách je to ešte horšie - ako hrozienka z bábovky si tí, čo píšu učebnice, vyberajú práve to, čo sa im do krámu hodí.

Celá táto nová "interpretácia dejín" začala krvavými jatkami a besnením počas Francúzskej revolúcie v 18. storočí. Čiastočne snáď aj preto, aby si títo revolucionári ospravedlnili svoje krvavé besnenie.

Keď niekto začne čo i len trochu zisťovať, aké sa vyvíjala Európa za posledných 1.000 rokov, tak sa nestačí diviť. Je to nepomerne zaujímavejšie ako ten najlepší hollywoodsky trhák.

Nielenže mnohí "učenci" vytvárajú takého Ježiša, ako im vyhovuje, ale za šírenie takýchto podobných hypotéz môže aj to, že čím "historik" viac popustí uzdu svojej fantázii, tým väčšiu publicitu si získa. Príkladom je Ježišov seminár, ktorého predstavitelia si získali obrovskú pozornosť médii, hoci väčšina serióznych historikov sa od ich pochbných metód a vedeckých záverov dištancovala.