Moderní determinismus je extrémně abstraktní koncept, který popravdě řečeno dokaže plně pojmout malokdo. Tvrdit, že patří do samozřejmé znalostni výbavy průměrného ateisty, je poněkud absurdní.

Vědecký determinismus zjednodušeně říká, že pokud budou známy všechny vlastnosti všech prvků systému, lze předpovědět chování systému. Jinými slovy náhoda neexistuje. Praktické dopady, toho že by tak svět doopravdy fungoval a lidé meli determinismus jako svůj světonázor jsou nulové. Víra v úsudek se totiž neodvozuje od detreminismu(ktery stejně málokdo zná a zastává) ani od evoluční teorie, ale od toho, že se osvědčil v řešení různých problémů. Morální principy jsou vnímány jako konvence ci společenská dohoda, takže by je masivní rozšíření determinismu taky nezničilo

Súhlasím, že bežný ateista ani determinista nie je. V článku som spomínala Harrisa, Hawkinga a ďalších, ktorí písali, že slobodná vôľa je len ilúziou, lebo toto presvedčenie nutne vyplýva z ich ateizmu a epistomologického naturalizmu.

Súhlasím, že praktický dopad je tiež nízky. Len to bola taká filozofická úvaha, že ateisti by sa nemali odvolávať na úsudok ak chcú byť konzistentní v názoroch.

Ale nejaký dopad to predsa len má. Napríklad deterministi by teoreticky mali mať väčšiu tendenciu vyhovárať sa za svoj zlý život a byť v pozícii obete, zatiaľ čo ten, kto verí v slobodnú vôľu, by mal byť viac ochotný zmeniť sa. Čisto teoreticky

Paní Tvrdoňová, opravdu je toto jediné téma, které naplňuje Váš život? Soudím tak podle frekvence, s jakou to zde stále prezentujete (dá se říct omíláte).

To ako frekvencia cca jeden krát mesačne je často? Aj iným, ktorí píšu tak extrémne často ako ja, kladiete tieto otázky?

Proč se pořád montujete do ateistů? My vám snad mluvíme do vaší víry? Klidně si věřte a my si budeme klidně nevěřit. Jak prosté.

Bláhově si myslí, že je přesvědčí. Jenže jí nedošlo, že konfrontační přístup přináší spíše nepřátelství než pochopení a sounáležitost

Vytvořila jste si vlastní problém a ten následně zkritizovala. Gratuluji k nevšednímu výkonu.

Že Vás to samožerství pořád baví......

Ale já si myslím, že Bůh i ty atheisty má rád a že je potřebuje!

To jsou ale nesmysly.

Jinak Vy máte na Slovensku zakázáno publikovat, když píšete samizdatem? Domácích náboženských kazatelů tady máme v Česku dost. Čím si myslíte, že můžete přispět Vy?

A vy máte v Čechách prikazane čítať to, čo považujete za nezmysly?

No, já tu svobodnou vůli tedy opravdu nikde nevidím. Prostě přicházíme na svět s velmi komplexní neuronovou sítí a ta je zodpovědná za chování toho necelého metráku masa a kostí, který vnímáme jako "já".

Fungování této sítě je samozřejmě ovlivněno mnoha faktory - z nichž za nejdůležitější považuji (a) počáteční nastavení (zřejmě náhodné), které rozhoduje o tom, k čemu máme vlohy, či k jakému chování jsme náchylní, a pak za (b) výchovu (to, čemu informatici říkají trénink neuronové sítě) - tedy rodiče, škola, přátelé, knihy, církev, zážitky, zákony, média atd nějakým způsobem přenastavují fungování té sítě (pravděpodobně na úrovni intenzity biochemických reakcí).

V každém okamžiku máme k dispozici několik možností M1, ... Mn, které naše neuronová síť nějakým způsobem vyhodnotí - tudíž přisoudí jim nějaké hodnoty h1,..., hn. No a mozek si pak vybere možnost s nejvyšší hodnotou a pověří zbytek těla provedením příslušné akce. Prostor pro svobodnou vůli zde opravdu nevidím, ani na jedné ani na druhé straně barikády. Jen máme ten vyhodnocovací proces každý trochu jiný.

To přenastavování je také ovlivněno mnoha faktory, z nichž za dva nejdůležitější považuji (a) hledání štěstí ("pursuit of happiness"), které nás pohání kupředu - ať už na úrovni jednotlivce či skupiny (někdo to má vnitřně nastavené tak, že "hledá štěstí" ne pro sebe, ale pro nějakou širší skupinu), a pak (b) pud sebezáchovy, který nás udržuje naživu a funguje opět jak na úrovni jednotlivce, tak širších skupin. Koneckonců morálka podle mne není nic jiného než pud sebezáchovy společnosti (tak jako jednotlivec brzy zjistí, že krok z útesu není dobrá volba, společnost se záhy domákne, že krást, cizoložit či dokonce zabíjet také nevede - z pohledu celku - kupředu.

Jediný rozdíl mezi ateisty a věřícími vidím v tom, že ateisté mají těch možností Mn o něco víc (nejsou omezeni protokolem a rituály té které víry)

Ste striktný determinista, tak vám položím otázku z nadpisu článku. Prečo veríte svojmu úsudku? Veď toto ste napísali len preto, lebo ste tak determinovaní svojimi génmi, výchovou a hľadaním šťastia.

Přesně tak.

K textu mám pár poznámek. Jak je to s údajným determinismem v ateismu, již rozvedl pan Jelen níže. Nemusí to být tak jednoduché (nehledě na to, že příklad s trestem u determinovaného člověka je nelogický, protože právě trest může odradit od podobného činu někoho jiného - čili to bude stále součástí řetězce příčin a následků).

Autorka ovšem píše o tom, že si člověk nadaný svobodnou vůlí při každém rozhodnutí vědom, že může volit podle svého uvážení. Jenže ona to není tak docela pravda. Každé rozhodnutí závisí jednak na povaze. Ta je víceméně daná a prakticky se nedá změnit, pouze modifikovat. Čili je člověk při narození minimálně determinován povahou. Ale ona to není jenom povaha. Dále jej determinují dosavadní zkušenosti a jeho reakce na ně. Ty jsou z části dané i rozhodnutím dalších lidí. Takže se dá říct, že člověk pokaždé částečně i proto, jak je determinován svým prostředím. Vymažte mu třeba některé vzpomínky a může volit úplně jinak. Potlačte některé rysy jeho povahy a zdůrazněte jiné, a opět bude volit jinak. Něco z toho se může stát i následkem úrazu, což je něco zcela nezávislé na svobodném rozhodnutí. Třeba když vám na hlavu na ulici spadne květináč. Povšimněte si, že je k tomu naprosto lhostejné, zda člověk věří nebo nevěří v Boha. Determinismus funguje v obou případech, a pokud někdo na základě určité úvahy dojde k tomu, že ateista musí věřit tomu, že je plně determinován, a tedy nemá svobodnou vůli, musí obdobnou úvahou dojít i k tomu, že věřící na tom není o moc lépe.

A ono je to ještě horší. Jak podle věřících člověk vzniká? Funguje zde Bůh jakožto prvotní hybatel, který prostě dal vesmíru nějaký impulz, stvořil ho tak, aby se vyvíjel podle jeho představ, a pak už do něj nezasahuje? Člověku nachystal plán (jak píše autorka), ale potom už se nesnaží, aby ho člověk naplnil, nechá to jenom na něm. Jenže takový člověk je také determinován, a to procesy, které předcházely jeho stvoření a pokračovaly i po něm a které na počátku nastavil Bůh.

Druhá možnost pak

je, že o tom, jaký se člověk zrodí, rozhoduje přímo Bůh. V tomto případě je tedy plně v jeho rukou, jaký člověk bude, což ovlivní i jeho budoucí volby. Bůh tedy hned na počátku rozhodne o tom, zda člověk bude, nebo nebude naplňovat jeho plán. Svobodná vůle v tom tím pádem vůbec není. Bůh má přeci být vševědoucí, a tedy v okamžiku stvoření konkrétního člověka ví moc dobře, koho vytvořil a jak se bude chovat.

I z toho důvodu mám za to, že je článek poněkud zmatečný, neboť autorka své úvahy, jimiž se snaží ukázat ateismus jako něco absurdního, nedovádí do důsledků.

Zajímavé úvahy, karma.